Jak vystoupat na Grossvenediger – rady a tipy

Grossvenediger sahá do výšky 3657 metrů, což z něj dělá pátý nejvyšší vrchol Rakouska. Svou prominencí a mírou zalednění však představuje jednu z dominant celých Východních Alp a prémiový kousek do sbírky každého horala. Je už zdálky dobře viditelný, snadno rozeznatelný a díky svým stále ještě masivním ledovcům září na všechny strany. Pravděpodobně právě proto ve středověku dostal tento název – „Velký Benátčan“. Lidé z údolí totiž věřili, že právě tahle jejich hora musí být viditelná až z dalekých Benátek. 

OBSAH:

• Národní park Hohe Tauern
• Letní výstup na Grossvenediger
• Grossvenediger na skialpech
• Horolezecký výstup na Grossvenediger
• Extrémní sjezd Grossvenedigeru na lyžích
• Metodika pohybu po ledovci
• Metodika pohybu po skále
• Vybavení na Grossvenediger

Národní park Hohe Tauern

Hohe Tauern neboli Vysoké Taury jsou největším a zároveň i nejstarším národním parkem Rakouska. Tohle pohoří, v rámci celých Alp poměrně jedinečné svou rozlohou i opravdu divokou přírodou, se dá rozdělit na východní a západní část. Zatímco východní části kraluje Grossglockner, na západě je nepochybným králem právě Grossvenediger. 

V jeho okolí má park svoje pomyslné těžiště a největší rozlohy své plochy, díky kterým je celé široké okolí Venedigeru nedotčené – žádné lanovky, silnice a jiná lidská infrastruktura. Tedy kromě horských chat. Ty ho obklopují z několika stran: Kürsingerhütte od severu, Neue Prager Hütte od východu a dvojice Johannishütte a Defreggerhaus obsluhují trasu vedoucí na vrchol od jihu.

Letní výstup na Grossvenediger

Pro letní výstup jsem do článku zvolil trasu od východu přes Neue Prager Hütte. Jednoduše proto, abychom tu zmínili všechny možné výstupové alternativy. Tak jako všechny výstupové trasy na tento vrchol, i tahle je obvykle na dva dny, rozdělená noclehem na chatě. Na Neue Prager Hütte se dostanete od Innergschlöß za nějaké 3-4 hodiny nádherného pochodu, protože údolí za Innergschlöß patří k nejmalebnějším koutům parku.

Z chaty ležící ve výšce 2780 metrů jsou nádherné výhledy do širého okolí, stejně jako do ledovcového zlomu, kterým povede vaše další cesta na druhý den ráno. Objektivně vzato je tahle trasa ze všech „venedigerských normálek“ asi nejrizikovější z hlediska překračování ledovcových trhlin, na druhou stranu i zde je po většinu letní sezóny vyšlapaná velmi dobrá stopa a není třeba se nějak zvlášť obávat, dodržíte-li všechny obecné zásady a nebudete-li se dolů vracet příliš pozdě.

Naopak poměrně jasnou výhodou může být fakt, že chata je o hodně výš než Kürsinger Hütte na severní normálce, a zase ne až tak vysoko jako je Defreggerhaus na jižní normálce. Zkrátka a dobře 900 výškových metrů na vrcholový den je velmi přijatelná cifra slibující pohodový výstup. A kdyby vás večer na chatě bolela hlava, nebojte se tam šupnout jeden Ibalgin, to ještě nikoho nezabilo. Jinak kromě možných trhlin na trase nečíhá žádný výraznější problém.

Grossvenediger na skialpech

Taktéž na skialpech se dá vrcholu bez potíží dosáhnout ze všech tří stran, ale tentokrát si rozebereme severní normálku přes Kürsinger Hütte. Zde je velkou výhodou možnost použití tzv. Hüttentaxi, což je prostě dodávka, která vás zaveze až na hranici prvního sněhu. Jinak je totiž údolí Obersulzbachtal dost nekonečné. Díky dodávce je cesta na chatu přiměřeně dlouhá, ale pamatujte, že skialpový přístup vede jinudy než letní cestička. Je potřeba jít stále dnem údolí a přes Gletschersee, za ním nastoupat doleva a na chatu nakonec dokonce trošku sklesat. To vše kvůli faktu, že tahle jarní přístupovka je daleko bezpečnější z hlediska jarních lavin.

Z chaty je pak cesta víceméně shodná s tou letní. Ale zajímavé může být klíčové místo, kterým je bezpochyby svah pod sedlem Venedigerscharte. Tento svah je strmý, umí být lavinézní a někdy je protnut velkou trhlinou. V letech, kdy trhlinu prostě nejde přejít, bývá v tomto místě nainstalován hliníkový žebřík jako někde na ledopádu Khumbu v Himalájích. Zbytek výstupu je už bez problému až na vrchol. Nejlepší doba pro výstup na skialpech bývá půlka března až konec dubna.

Horolezecký výstup přes Venediger Nordgrat

Velkou klasikou mezi tzv. Hochtouren, jak říkají v alpských zemích horolezeckým cestám na vysoké, zaledněné vrcholy, je Venediger Nordgrat. V ničem si nezadá se svým slavnějším bráchou, Stüdlgratem na Grossglockner. Dokonce je pravděpodobně náročnější kvůli své větší divokosti a téměř úplné absenci fixních jistících bodů – skoro vše si musíte odjistit sami pomocí friendů, smyček a hrotů.

Tento impozantní hřeben pevné žuly protíná moře ledovců jako břitva ostrého nože a tvoří tak neskutečně vyzývavou a elegantní výstupovou linii. Obtížnost tu dosahuje stupně IV, ale když máte jen trochu smůlu a skálu v některých místech pokryje led a sníh, což je v severu raz-dva, v klíčové plotně si seriózně zabojujete. A budete se cítit jako někde v Patagonii. Celkové náročnosti přispívá i fakt, že výstup není tak moc frekventovaný, což zároveň významně přidává na kráse, srovnáme-li to s davy na Stüdlgratu. Přístup pod cestu navíc vede dobrým, bezpečným ledovcem. Sečteno, podtrženo, tohle je opravdu doporučeníhodná cesta k vrcholu! Ale pozor, celý okruh včetně sestupu může trvat i přes 10 hodin a oproti normálce je to prostě jiná liga.

Skiextrém přes Lammerrinne

A abychom dovršili pomyslnou nabídku toho, co nám Grossvenediger nabízí, máme tu ještě jednu strmou sjezdovou linii. Tou je Lammerrinne, žlab zařezaný v jihozápadní stěně, prakticky diretissima od kříže přímo dolů. Svými proporcemi, tedy sklonem 45° a délkou 300 metrů, si doslova říká o slyžování ve stabilní, jarní podmínce. Na tento žlab se vyráží od jihu z chaty Johannishütte a je dobré si jej nejprve i vylézt – zaprvé zase jednou vyvětráte svoje cepíny, zadruhé je dobré prozkoumat, zdali v některých místech nečíhají kameny, které by mohly být velkým rizikem při sjezdu na „OS“ bez předchozího prolezení. Vysněženost tohoto žlabu totiž bývá v posledních, slabých zimách, bohužel občas nedostatečná.

Metodika pohybu po ledovci

Přechod ledovce a pohyb na něm vyžaduje určité znalosti metodiky. Pro jejich získání je nejlepší projít nějakým ledovcovým kurzem pod vedením certifikovaných horských vůdců UIAGM. Ve zkratce lze ale říci, že na velké většině ledovců je potřeba se umět navázat na lano, dokázat určit správné a dostatečné rozestupy mezi členy družstva, umět navázat brzdící uzly, mít osvojenou techniku brždění pádu do trhliny, znát metodu sebezáchrany z trhliny pomocí prusíkování po laně a taktéž znát metodu volné kladky a kladkostroje pro vytažení parťáka z trhliny. 

Mimo to je dobré trochu rozumět morfologii ledovců a mít odhad, kde asi trhliny budou a kde naopak ne, a když už přes ně jdeme, tak na kolmo a nikdy ne napodél s nimi. Také je nutné si zachovávat bezpečný odstup od séraků, jejichž řícení nemá na rozdíl od lavin absolutně žádný jízdní řád. Rovněž time-management může být na ledovci zásadní. Mačky si nesundávejte ani na rozbředlém ledovci, protože je nenosíme jen proti uklouznutí, ale i jako zásadní pomůcku pro brzdění pádu do trhliny.

Metodika pohybu na skalních hřebenech

Metoda „krátkého lana“ nebo souběžného postupu horolezeckého družstva je na úplně samostatný článek. Pro naše účely a zde v konkrétním případu na Wildspitze nám ale úplně postačí si říct, že navázané družstvo má v případě pádu vyšší šance na přežití, protože v nepříliš strmém, skalním terénu, kterým je vrcholový hřeben Wildspitze, je poměrně hodně vysoká šance, že se lano samo od sebe někde zasekne dříve, než dojde k fatálnímu pádu až dolů. 

Navázané družstvo by ale mělo dodržet několik pravidel: nemít více než tři členy, rozestupy mít spíš krátké, lano mít mezi sebou stále napnuté (jen tak můžeme pád zachytit hned v jeho zárodku) a skalní hroty a výčnělky využívat jako přirozené jištění, tedy lano protahovat okolo nich, proplétat jej mezi nimi atd. A v klíčovém místě klidně využít i další jistící techniky jako je dobrání lana půlloďákem do pevného bodu, jakým je třeba smyčka na hrotu, friend nebo samotný vrcholový kříž.

Vybavení na túry tohoto typu

Plné lano 50 m, mačky a vhodná obuv k nim, turistický cepín, lehký alpinistický sedák, horolezecká přilba, vybavení na záchranné techniky (na osobu: 2 ledovcové šrouby, šroubovací karabiny 3 ks, obyčejné karabiny 2 ks, šitá smyčka 120 cm, sada prusíků, Petzl Nanotraction, Petzl Tibloc, nůž), batoh 30-40 l, bivakovací vak, dobře vybavená lékárnička, čelovka, sluneční brýle, termoska.