Sicílie: Dotek slunce, slaného vzduchu a vápencových skal

Když nepřeje podmínka, české skály ještě stále spí hlubokým zimním spánkem, ale prsty už svrbí nedočkavým pocitem zabrat za lištu, je čas vyrazit do tepla. Ať už se řadíte mezi lezecké nomády, kteří týdny obráží jihoevropské oblasti v dodávce, nebo si můžete vybrat jen několik skromných dní dovolené, obraťte kompas směr Sicílie. Na samé podrážce italské boty vás čekají poklady v podobě neodolatelných vápencových skal. 

Výhledy jako z pohlednic, lezení v blízkosti moře a nezapomenutelné západy slunce. Sicílie toho vskutku nabízí hodně. Včetně sladkého pečiva s pistáciovou pastou, klasického italského espressa, obří zmrzliny a chutné pizzy. Proč si tedy nezkrátit zimu právě tady? Sicílie jakožto ostrov ležící uprostřed Středomoří na dalekém jihu Evropy je tak vzdálený a odlišný od zbytku kontinentu, že jej lze v mnoha ohledech považovat za exotickou destinaci, kam nepotřebujete pas a kde se platí eurem.

Sicílie je kombinací lákavých pláží, drsných hor a skalnatých pobřeží. Zdejší krajině dominuje Etna, nejvyšší aktivní sopka v Evropě, dosahující téměř 3400 metrů. Vyhledávaná jak běžnými turisty, tak i skialpinisty, což přispívá k naplnění dobrodružného potenciálu ostrova, po němž outdooroví nadšenci touží. 

Rovnou do skal

K populárním lezeckým oblastem Sicílie patří okolí městečka San Vito Lo Capo nedaleko Palerma, které se stává i cílem našeho zájmu. Celé zdejší pobřeží lemuje pás vápencového masivu, který je z kempu El Bahira, kde se ubytováváme, v docházkové vzdálenosti. Skály jsou krásně odjištěné a nabízí široké spektrum obtížností, tudíž si tady zaleze nováček i ambiciózní sportovkář. Máme s sebou průvodce, ale od jeho vydání už vznikla spousta nových cest, které tu očividně rostou jako houby po dešti. Snažíme se je najít alespoň pomocí internetu v mobilu. Do většiny sektorů se z kempu dostaneme pěšky a těší nás, že skoro „za domem“ máme krásné lezení.  

Sportovky i tradiční vícedélky

Oblast San Vita nabízí okolo tisíce cest. Sportovní cesty jsou osázené nýty a borháky, tudíž vám postačí základní vybavení v podobě expresek a ideálně sedmdesátimetrové lano, které jsme využili do jeho plné délky. Občas jsme museli jistit z předskalí. Cesty mají běžně pětatřicet až čtyřicet metrů, některé delší se dají lézt na dvě délky lana a disponují v půlce přichystaným štandem. 

Část naší výpravy se vydala i do tradičně jištěné vícedélkové cesty, kde byl největší potíží ve vyšších částech masivu silný vítr. Při vlídnější podmínce za slunného počasí vyšla o pár dní později kamarádům i sportovně jištěná vícedélka o 450 metrech na Monte Monaco. Zvládli ji elegantně vylézt za pár hodin, a ještě si užít za světla výhledy na pobřeží a sestup po svých do městečka San Vito Lo Capo, kde výpravu zakončili jak jinak než posezením v restauraci nad vynikající pizzou. 

Zkrať si zimu

Sicílie je všem lezcům nakloněná v měsících, kdy se v Čechách na sezonu teprve čeká nebo kdy u nás končí. Někdo na ostrov jezdí už v prosinci a objíždí týdny v dodávce tamní spoty, zatímco u nás panuje zima. My jsme si návštěvu ostrova schovali na začátek března, kdy už není tolik srážek a slunce přes den zahřeje vybledlou kůži. 

První noc nás přivítal vydatný déšť, ale díky větru a slunci skály rychle vyschly a následující den už bylo možné lézt. Zbytek pobytu jsme měli prakticky azuro, i vítr se umírnil. Večer u grilu jsme sice navlékali péřové bundy, ale přes den byla podmínka pro lezení ideální. Od června dál už nemá smysl na Sicílii pomýšlet a stojí za to si počkat zase až na podzim. Navíc mimo sezonu je oblast San Vita Lo Capo příznivá i cenově. V listopadu se v městečku pořádá San Vito Climbing Festival, který za posledních více jak deset let přitahuje tisíce horolezců z celého světa. 

Kde složit hlavu?

Levým ubytováním nás příjemně překvapil kemp El Bahira, kde jsme si v šesti lidech za hubičku pronajali mobil house. Vnitřek byl rozdělen do tří samostatných pokojů po dvou lůžcích, uprostřed byla jedna společná místnost s gaučem, židlemi a stolem. Rozdíl mezi spaním ve stanu činil jen sto korun na noc, takže jsme postelí, zázemím s kuchyní se základním vybavením a WC nepohrdli. 

Před domečkem bylo nachystané posezení s venkovním grilem a pár desítek metrů před kempem už šumělo moře. Kemp nabízí i nejlevnější variantu spaní pod širákem, potažmo pod pergolou nebo tady můžete zaparkovat s obytnou dodávkou. V kempu je čisto, uprostřed láká k osvěžení prostorný bazén a mimo sezonu tu panuje absolutní klid. Jednou za týden navíc návštěvníky kempu objede místní obchodník s autem naloženým čerstvě ulovenými rybami. Díky němu jsme za deset euro měli na večeři parádní mořskou potvoru na másle. 

Jak se na Sicílii dostat

My jsme využili levný přímý let z Vídně do Katánie a na místě si po příletu půjčili auta. Pozor na zdejší chaos, trvalo nám tři a půl hodiny, než jsme dostali klíčky od Pandy do ruky, byť jsme si službu rezervovali online už před příletem. Možná právě v tom byl kámen úrazu. Když si obrníte nervy proti dlouhým frontám cizinců, můžete si auto (doporučuji s pojištěním) půjčit za rozumné peníze až přímo na místě hned vedle letiště. 

Do San Vita Lo Capo jsme odřídili přes tři sta kilometrů a viděli tak velkou část ostrova, která svou zelení a kopečky připomíná milý hobitín. Nejvíc nás pobavil provoz v Palermu, kde platí pravidlo „kdo jede, ten jede“. Na pruhy ani přednosti zprava se moc neohlížejte a zkuste splynout s místními, kteří blinkr použijí jen velmi výjimečně. 

Na ostrov se dostanete i trajektem, pokud zvažujete cestu dodávkou. Pár českých lezců, kteří se vydali na Sicílii po zemi, jsme taky potkali. Záleží, na jak dlouhou dobu plánujete vyrazit. Trajekt se pravděpodobně vyplatí od dvou týdnů pobytu v dodávce dál. 

Průvodce

Na celou skupinu jsme měli dva průvodce v angličtině. Jednoho na sportovní oblasti Sicily: Sport Climbing Guidebook, který byl přehledný a dobře mapoval oblast San Vita. Kde nestačil průvodce, posloužil web https://www.thecrag.com. 

Druhý průvodce sloužil pro vícedélkové cesty v oblasti Palerma, který jsme nakonec nevyužili. Třeba na něj dojde příště, Sicílie je rozhodně oblast, kam stojí za to se vrátit. Kamarádi si informace pro 450m dlouhou vícedélku na Monte Monaco hledali přes webovky Cragu, kde se ale popis už v druhé délce rozcházel. Nakonec si vygooglili odpovídající popis na stránkách legendárního lezce Christopha Heinze.  

Z doporučeníhodných sektorů v okolí San Vita, kam jsme si popojeli autem, bych vypíchla určitě Nuova Ossessione, kam jsme se za krásným lezením po tufách a krápnících dokonce vraceli. Kdo rád zakládá kolínka, najde tu mnoho příležitostí tuto dovednost potrénovat. Přístup ke skále je zhruba čtvrt hodiny pěšky do prudkého kopce, ale stojí to za tu námahu. Nahoře se před vámi otevře nádherný skalní masiv, odkud je panoramatický výhled na moře. 

Cesty jsou dlouhé, vyboltované a nabízejí variabilitu místy podobnou pískovcovému lezení. Stejně tak je na východní stranu orientovaný sektor Never Sleeping Wall, který se v mnoha internetových lezeckých diskuzích také vydatně skloňuje. Obtížnostně si tu najde zábavu spíš zkušenější lezec. Cesty začínají od 6a a klasa je mírně tvrdší, takže i v šestce už si člověk slušně zaleze. Pro lehčí lezení bych doporučovala zůstat za kempem El Bahira a projít si celý západní útes Scogliera di Salinella se stovkami cest na jednom místě. 

Rest day a co s ním

Když je třeba dát pauzu prolezeným prstům, pořád je na Sicílii co dělat. Část naší výpravy nastavila budík na půl pátou ráno a vyrazila na Monte Monaco za východem slunce. Vede tam pěší nenáročná turistická trasa značená červeně a cesta nahoru vám od první značky zabere zhruba hodinu. K nástupu jsme přijeli autem a vydali se s čelovkami po úzké kolmé cestičce po kamenech serpentinami směrem vzhůru. Jakmile jsme se dostali do sedla, začalo svítat, což usnadnilo orientaci a začaly se kolem nás otevírat zajímavé výhledy. Vrcholový kříž už byl v pozadí zmítán pastelovými barvami, které rozehrály pohled na moře pod námi. Užili jsme si první paprsky slunce a po stejné trase zamířili dolů na vydatnou snídani do San Vita. Cappuccino, croissant, sendvič, čerstvá pomerančová šťáva a koblih s ricottou. Proč jen není celý svět jako Itálie?!

Část skupiny týž den vyrazila za městským životem do Palerma, kde největším zážitkem byla pro řidiče opět místní doprava. Jinak rozlehlé Palermo zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO nabízí řadu pamětihodností z doby Sicilského království a mnoho architektonických skvostů. 

Po cestě ze San Vita do Palerma kamarádi naložili unavená těla do termálních lázní v Segestě, zatímco my jsme s přítelem v rámci odpočinkového dne s batohem na zádech plným italských dobrot obcházeli pobřeží okolo San Vita a přilehlé vesnice. Užili jsme si piknik na pláži a jednu osvěžující koupačku v moři. 

Sedm dní pobytu na Sicílii bylo pro její rozmanitost docela málo. Lezení je tu mraky a než se člověk adaptuje na místní vápno, už aby balil batoh a mířil zpátky do Čech. Po zimě jsme se tu příjemně rozlezli a hned po návratu vyrazili ze sicilského vápna na vltavskou žulu. Sezona v Čechách může začít a další výpad do země zaslíbené si s radostí pošetříme opět na podzim!