Budoucnost tatranského horolezectví a turistiky

Vysoké Tatry jsou Mekkou horolezectví jak pro horonárod slovenský, tak i český. V minulém století byly tatranské stěny number one destinací pro každého českého lezce, kterému začal být Kapelník, Císař i Starosta malý a měl pár korun na vlak do Popradu, slovenského Chamonix. Jasně, nikam jinam se nedalo, mohli bychom tedy polemizovat o onom slepci,  jenž byl mezi jednookými králem. Kežmarák přece jenom není Eiger a Satan taky nedosahuje mohutnosti Jorassů. Co by se ale normální lezec škrábal kilometrovým Cassinem, když si může vylézt třísetmetrového Puškáše! A nejen pro rozumné lezce mají Tatry nádhernou, pevnou žulu, která si s lecjakou alpskou oblastí nezadá. I pro vrcholné alpinisty se jedná o obrovské hračkářství plné žlabů, pilířů, jehel, strážnic a všech dalších útvarů hodných oběti v podobě potu a kůže.

OBSAH: 

• Novinky v návštěvním řádu TANAPu
• Turistika ve Vysokých Tatrách
• Horolezectví ve Vysokých Tatrách
• Rozdělení podle sezon
• Skialpinismus ve Vysokých Tatrách
• Přespávání ve Vysokých Tatrách

Co je nového? 

V Tatrách ale nejsou svatá pouze pravidla horolezecké etiky a bezpečnosti, ale i návštěvní řád Tatranského národního parku. Ten má od ledna 2024 novou podobu a, možná trošku složitě, upravuje podmínky místního lezení, turistiky a skialpinismu. Pokud byla vaše pozornost právě vyčerpána, dal by se zjednodušeně, se zanedbáním množství výjimek, nový řád shrnout takto:

•    Turistika je povolena od června do října na značených turistických trasách od východu do západu slunce. V zimě maximálně k chatám.
•    K horolezectví nově potřebujete registrovat výstup do aplikace, platí také zákaz lezení v jarním období. Na podzim platí částečná uzavírka.
•    Vysokohorská turistika (lezení obtížnosti I-II+) je nově povolena, potřebujete však potvrzení o absolvování náležitého výcviku

Mnohým se může zdát místní návštěvní řád přísný. Oproti Alpám je zcela jistě striktnější, Tatry jsou ale malé a návštěvníků z Česka, Polska a Slovenska mnoho. Na alpských hřebenech se tlak všech horolezců a turistů rozmělní v rámci celé rozlohy obrovského pohoří. Davy potkáte na pár profláklých místech a zbytek rozlohy poskytuje neskutečné množství klidu jak pro místní biodiverzitu, tak pro dobrodruhy, kteří tento klid vyhledávají.

V „nejmenších velehorách na světě“ to tak bohužel nefunguje. Tatry jsou zkrátka maličké a tlak jejich návštěvníků tím pádem enormní. Kdyby zde i jen malá část turistů chtěla jít například přechod se spaním pod stanem, vypadají místní doliny spíš jako kemp na Máchově jezeře. V rámci zachování místních nádherných květnatých luk, pištících svišťů, průzračných ples a čistých dolin je více než příhodné místní pravidla dodržovat. A ideálně nezhoršovat pověst turistů a lezců. Přeci jen ony výjimky, které nám umožňují zdejší krajinu využívat, stojí právě na spolupráci mezi JAMESem (Slovenský horolezecký spolok) a TANAPem (Tatranský národný park).

Turistika – stejně jako dříve

Turistika v Tatrách je, jak to v národních parcích typicky bývá, omezena na značené turistické trasy. Vzhledem k turistické vytíženosti a bezpečnosti samotných turistů se jedná o pravidlo velmi logické, na co si však mnozí ve Vysokých Tatrách stěžují, je množství oněch značených tras. Legálně je pro turisty v Tatrách dostupných 7 vrcholů, na něž se v hezkých dnech stojí fronty. Nově byla do návštěvního řádu zavedena výjimka, která povoluje na určitých místech turistickou trasu opustit. Jedná se především o vrcholy hor, okolí chat, lanovek apod., kde je dovoleno pohybovat se v prostoru do 25 m od turistické trasy. Jasně, dělo se to i dříve. Ano, i dříve vám za to nikdo uši neutrhl. Ale je fajn mít to jasně povoleno. Pohyb v horách je dále omezen časově, a to jak v denní, tak roční škále. Zkráceně řečeno, turistika se provozuje ve dne a v létě.

V Tatrách byste se neměli pohybovat mimo „denní dobu“, časný start, abyste byli zpátky na Štrbském plese, než přijdou odpolední bouřky, tedy není úplně možný. Výjimkou je případ, kdy jste ubytovaní na některé z chat. V tomto případě můžete nejkratší cestou na danou chatu dorazit i po západu slunce.

V rámci roku můžete tatranské vrcholy dobývat od 1. června do 31. října, což je omezení dosti logické, zima v tatrách je dlouhá a plná lavin. Mapa sezonně uzavřených tras se nachází na tomto odkazu. I v rámci vymezeného časového úseku se však v nejvyšších partiích může vyskytovat množství sněhu, takže pokud jste nedočkaví a chystáte se do hor hned po uzavírce, je dobré přibalit mačky nebo alespoň nesmeky.

I na přelomu června a července může být například Priečne sedlo nebo Jahňací štít dostupný jen s tímto vybavením. Výjimka platí, velmi zjednodušeně řečeno, pro cesty ke Zbojnické a Téryho chatě a k Zelenému a Popradskému plesu, které jsou otevřené celoročně, mimo turistickou sezonu jsou ale bez zimního vybavení neschůdné. Zimní uzavírka neplatí ani na většině úseků Tatranské magistrály vedoucí po úbočí hor, v zimě jsou zde rolbovány běžkařské stopy. Například úsek přes Ostrvu, který stoupá do výšky téměř 2000 metrů, je ale v zimě uzavřen. Podrobnosti samozřejmě naleznete na webu tatranského národního parku, sezonní uzávěry zároveň zobrazují i Mapy.cz. Na většině území národního parku je z důvodu ochrany zvířat zakázáno pohybovat se se psy. Stejně tak je zakázáno létat drony, obě tyto aktivity bývají po právu pokutovány.

Horolezectví, VHT povoleno, složitosti v rámci roku

V oblasti lezení oproti někdejšímu návštěvnímu řádu dostála nová vyhláška významných změn. Mezi ty nejdůležitější patří úplný zákaz horolezectví v jarním období a zároveň nově povolené možnosti vysokohorské turistiky v lehkém lezeckém terénu, která byla doteď zcela zakázaná.

Návštěvní řád nově rozlišuje horolezectví nižší a vyšší obtížnosti, hranicí je zde horolezecký stupeň III UIAA. Cesty I-II+ jsou považovány za nižší obtížnost, cokoli od trojek výš je vyšší obtížnost. Tady TANAP udělal velký ústupek, doteď bylo horolezectví bez průvodce povoleno pouze v oné vyšší obtížnosti. Nově zde tedy můžeme provozovat scramblové výstupy (např. Malý Ľadový štít) a lehké hřebenovky.
Povinnost členství v národním horolezeckém svazu je samozřejmostí, nově mají všichni horolezci ještě povinnost svou túru předem registrovat v aplikaci Horské záchranné služby. Údajně se jedná o dočasné řešení, později bude pro tento účel zřízen speciální systém. Aplikace HZS je každopádně užitečným nástrojem.

Horolezci nižší obtížnosti zároveň musí disponovat „platným potvrdením o absolvovaní základného výcviku od oprávnenej osoby“. Právě v tomto terénu totiž dochází k největšímu počtu zásahů horské záchranné služby. Do Gilotiny pravděpodobně nevstoupí lezec, který nezvládá základní práci s lanem, na výstupových cestách na Gerlach se to ale bohužel děje. Zároveň jsou tyto oblasti náchylné i z hlediska ochrany přírody. Co to záhadné potvrzení ale je, říkáte si? Podrobnosti těžko dohledat, členství v horolezeckých svazech ovšem nestačí.

JAMES by měl nově poskytovat čtyřdenní kurz, jehož vyústěním je právě získání této certifikace. Zároveň by zde měly být možnosti, jak tento kurz zkrátit, pokud již adekvátní výcvik absolvovaný máte. Potřebné povolení vám zatím může vydat pouze JAMES a podrobnosti ještě nemají finální podobu. Před nedávnem právě na toto téma vyšel oficiální rozhovor.

Horolezcům obou kategorií je povoleno pohybovat se mimo značené turistické trasy, pokud se jedná o nejkratší nástup do lezeckého terénu. Pohyb před východem a po západu slunce je však stejně jako u turistiky zakázán. Výjimka platí v zimním období, kdy je pohyb povolen od 5 do 19 hodin. Co se stane, když to na chatu za světla nestihnu? Asi vás nikdo pokutovat nebude, stávat by se to dle návštěvního řádu ale nemělo.

Jarní a zimní sezona

Z hlediska sezonních uzávěr je nově rozdělena jarní a zimní horolezecká sezona, mezi kterými je jarní uzávěra, kdy je horolezectví zakázáno úplně, a podzimní částečná uzávěra (viz tabulka). Ona kompletní jarní uzávěra se nachází v období, kdy je místní příroda nejvíce náchylná na rušení a zároveň už je na zimní lezení málo sněhu a na letní lezení naopak příliš zima.

Došlo i ke změnám v rámci geografických omezení, nově jsou zde dvě úrovně. V létě a v zimě je lezení povoleno všude v rámci vymezené oblasti zahrnující většinu rozlohy Vysokých Tater. Nespadá sem ale například oblast Kriváně, kde se nachází velkolepý trojkový východní hřeben na Kriváň, nebo některé boční hřebeny v severní části Tater. Oblasti vyhrazené horolezectví jsou vyznačeny fialovým polygonem na mapě.

V podzimním období je naopak v rámci částečně uzávěry dovoleno lézt pouze ve vyjmenovaných oblastech na  webu TANAPu. V seznamu se nacházejí především bezpečné a často lezené terény jako je Volia veža, Ľadový štít, Jastrabia veža a další.

Skialpinismu zdar!

Podmínky pro tento sport byly v rámci nového řádu výrazně uvolněny a možností pro vykonávání sjezdů přibylo. Nový návštěvní řád definuje dva termíny související se skialpinismem, a to skialpinismus samotný a poté zimní turistiku definovanou jako „pohyb vykonávaný v chodeckom teréne kombináciou pešej turistiky a lyžovania“. 

Zimní turistiku (skitouring) lze vykonávat v tzv. areálech zimní turistiky, viz web TANAPu, a na turistických cestách které nepodléhají sezonní uzávěře. Jedná se především o populární dobře dostupné (ne vždy však bezpečné) svahy s lehčími a středně obtížnými sjezdy.

Pro bouchače, kteří chtějí opustit tyto areály, jsou zde pravidla pro skialpinismus jako takový. Ten je možno provozovat ve stejných areálech jako horolezectví (viz mapa), přičemž podmínkou je, že plánovaný sjezd musí dosahovat obtížnosti minimálně S4. Můžete tedy do velké části rozlohy Tater, ona túra ale musí stát za to. Pro vstup do těchto areálů je zároveň potřeba svůj počin zaregistrovat v aplikaci HZS. V tomto případě se jedná o významné rozšíření možností a ústupek ze strany národního parku. Oba tyto sporty jsou povoleny pouze v zimním období od 15.12. do 15.4. od 5 do 19 hodin.

Co se spaním ve Vysokých Tatrách?

Jakékoliv kempování nebo bivakování je v Tatranském národním parku přísně zakázáno. Naštěstí je zde množství tradičních chat nabízejících turistickou formu ubytování. Cena se pohybuje kolem 40 eur za noc, pro členy ČHS platí 50% sleva. S ohledem na to, že se chaty nacházejí většinou nahoře v dolinách, přímo pod místními stěnami, a většina materiálu je sem dopravována nosiči, je cena přiměřená. Tyto chaty poskytují výborné zázemí pro většinu místních výstupů.

Další možností jsou hotely nebo kempy na ose Tatranské elektrické železnice. V Tatrách se zároveň nachází jedno oficiální horolezecké tábořiště, tzv. „táborisko na Poľane pod Vysokou“. Na rozdíl od většiny chat je v severní části hor, nabízí tedy možnost podnikat výstupy především v legendární galerii Ganku a okolních stěnách. Pokud vás zde nesežere medvěd, můžete tu legálně strávit noc ve stanu.

Horolezectví i turistika v Tatrách tedy stále kvete a kvést bude. Místní návštěvní pořádek umožňuje lézt velkou většinu místních horolezeckých cest a podnikat turistické výstupy ve většině dolin. Ať už se tedy chystáte po zelené na Východní Vysokou, vyškrábat se Tilleho hranou na Železný štít anebo zopakovat Matrix, zbývá už jen popřát dobré počasí a v souladu s místní přírodou si užít tohle nádherné minipohoří.

POZOR: Tento článek nepopisuje v plné míře znění návštěvního řádu ani všechny jeho výjimky! Na webu Tatranského národní parku je tento řád dostupný včetně grafických příloh se zakreslením jednotlivých omezení.