Magický kousek světa - lezení v řecké Meteoře

Podmanivý svět slepencových věží, který tvoří hluboké rokle, kouzelná zákoutí a hlavně monumentální vrcholy a hřbety s neuvěřitelnými výhledy. To vše na dohled exponovaným pravoslavným monastýrům posazeným na těch nejnepravděpodobnějších místech. Proto název Meteora znamená „zavěšený ve vzduchu“ a patří do světového dědictví UNESCO. Když se proplétáte po úzkých stezkách řeckých mnichů sevřených mezi skalními masivy, připadáte si jako v zapomenutém bájném světě, který byl stvořen k výstupům na skalní obry.

První byzantský monastýr v Meteoře vznikl roku 1356. Téměř všechny jsou postaveny na exponovaných útesech a některé jsou i v dnešní době dosažitelné pouze malými lanovkami. Postupně zde vzniklo celkem 24 klášterů, z části však dnes zbyly už pouze ruiny. Pro turisty je otevřeno 6 monastýrů. Zbytek je nepřístupný, neboť v nich mniši stále ještě žijí jejich tradičním způsobem života.

Geologické okénko

Skalní homole slepené z říčních balvanů pocházejí ze sedimentů dna řeky, která se kdysi vlévala do mořského zálivu Egejského moře. Při geologických změnách se tato vrstva vyzdvihla nad hladinu. Postupnou vodní a větrnou erozí se pak skalní masivy vytvarovaly až do dnešní podoby.

Z historie lezení

Po prvovýstupech mnichů a poustevníků přišla řada na moderní lezení. Vše odstartovalo v roce 1975, kdy němečtí lezci Dietrich Hasse, Heinz Lothar Stutte a další začali vytyčovat nové směry. Přinesli si s sebou tu správnou horolezeckou etiku, tedy dělání prvovýstupů odspodu. A jak je u německých pískařů dobrým zvykem, za minimálního použití fixního jištění. Mezi lety 1975 a 1985 zde vzniklo přes 200 cest vedoucích takřka na všechny věže. Místní řečtí lezci se na scéně objevili až kolem roku 1990.

místo, co má Styl

Lezení má v mnoha ohledech tradiční a tedy i dobrodružný charakter. Proto tato oblast určitě není pro začátečníky, kteří si chtějí vyzkoušet vícedélkové lezení. Vzhledem k tomu, že velké množství prvovýstupu udělali již zmiňovaní němečtí pískaři, je jištění poplatné jejich stylu. Je ho docela málo a tudíž je v poměrně větších rozestupech. Rozhodně se tyto vícedélky, co do jištění, nedají srovnávat například s moderním pojetím rakouských horských genuss výstupů.

Také skutečnost, že většinou lezete po více či méně důvěryhodných slepených oblázcích, by nemusela dělat začátečníkům na prvním konci lana dobře. Pravdou ale je, že za tři dny lezení mi žádný chyt v ruce nezůstal. Ten pohled na to, co zrovna „berete“, je občas ale opravdu bizár. Pravda, velice často se jedná o stěnové lezení, tím pádem není jištění tak dramaticky daleko jako ve spárách a puklinách českých a německých písků.

Určitě zde lze najít několik cest, kde si průměrný lezec může vyzkoušet místní charakter a postupně zkoušet přitvrzovat. Dobré je si uvědomit, že pokud se vám pod rukama začne skála sypat více, než bylo v cestě normální, pravděpodobně jste odbočili z linie. Klasické výstupy jsou totiž díky relativní frekvenci výstupů kultivovanější, skála je v nich pevnější a méně porostlá mechem. Ve spořeji odjištěných cestách můžete narazit na problémy s orientací, neboť od kruhu ke kruhu není vždy vidět.

Vyloženě sportovního lezce tato oblast nemusí zaujmout. Pokud však máte rádi jedinečné dobrodružství vícedélkového dne v opravdu spektakulárním prostředí, je tato oblast určena přímo pro vás. Už při nástupu můžete obdivovat krásy tohoto koutu světa. Stezky pod stěny vedou bujnou řeckou džunglí, která rozhodně přidává na atmosféře. Obecně jsou nástupy velice krátké, což je vždy fajn.

Lezení je sice trochu svérázné, ale rozhodně stojí za vyzkoušení. Základní linie vedou vždy po logických hranách a pilířích, jsou proto lákavé na první pohled a jejich přelez je pro mě vyloženě estetickou záležitostí v kouzelném světě. Postavit se na vrcholy těchto věží je zážitek na celý život. Zapíšete se do vrcholové knihy, kocháte se na všechny světové strany. V rámci sestupu slaníte přímo na další skalní polici, kde najdete dávno opuštěné sídlo poustevníků, studnu vytesanou do skály, zvon na skalním hřbetu s výhledem na řeckou vesničku… prostě opravdová magie místa.

Tipy na cesty

Vyloženě rozlezové cesty s lepším jištěním, na kterých získáte oblázkovou jistotu:

• SouthWest Ridge na Ambria (5b, 160m)
• SouthWest Ridge na Holy Ghost Guardian (6a, 180m)
• Pillar of Rain na Doupiani (5c, 140m)
• cesty v sektoru Doupiani NorthWest face (5c-6a, 60-100m)
• lehká South Face na Doupiani (4b, 140m)

Další cesty k doporučení:

• Pillar of Dreams na Holy Ghost (5c+, 250m)
  • žhavý tip, naprosto spektakulární linie na největší dominantu oblasti, pozor na širočinu ve čtvrté délce – špatně odjistitelná
• Without Reservation na Doupiani (6a, 145m)
• Egg Dance (6a+ A1, 130m)
• West Ridge na Wulture Wall (6a, 140m)
• West Ridge na Ypsilotera rock (5c+, 120m)
• Gordian Knot na Adrachti (6a+, 40m)

Tipy na vybavení

Vzhledem k efektivitě slaňování, které je z mnoha vrcholů jedinou možností sestupu, doporučuji lézt na dvou půlkách. Ikdyž se v hromadě oblázků zakládá poměrně komplikovaně, určitě byste měli mít sadu vklíněnců a friendů. Pískaři o Meteoře tvrdí, že kde nedáte smyčku, nedáte ani friend. Dále samozřejmě helma, neboť jde charakterem o regulérní horské lezení.

Než vyrazíte na cestu

Pro lepší orientaci v tomto komplikovaném terénu doporučuji při domácí přípravě použít GoogleEarth, kde je tato oblast detailně zpracovaná a můžete si věže a výstupy prohlédnout ze všech stran. Co se týče knižních lezeckých průvodců, je to trochu složitější. Nejkomplexnější jsou dvě staré německé publikace, které ovšem již nejdou koupit. Údajně lze zapůjčit z ČHS. Existuje však současný průvodce (Greece, Sport Climbing: The best of - edition 2014), který ještě koupit lze. Je kvalitní a přehledný. Zpracovává asi 50 cest (1 do 5b+, 23 od 5c do 6a+, 15 od 6b do 7a, 10 od 7a+ do 7c, 2 nad 7c+), takže tak na 5 lezeckých dní si s touto publikací vystačí skoro každý. Níže ještě uvádím průvodce na ryze sportovní jednodélky. Jako další zdroj informací doporučuji tento blog: https://herve-thivierge.blogspot.com/. Najdete tam fotky z lezení v Meteoře, ale hlavně většinu základních linií střední obtížnosti zakreslených do fotek (viz obrázek níže). Ideální sezóna je jaro nebo podzim.

Knižní průvodci

• Greece, Sport Climbing: The best of - edition 2014 (lze koupit)
• Meteora – Griechenland (nelze koupit, ale prý je na sekretariátu ČHS)
• Meteora – Griechenland Band II (nelze koupit, ale prý je na sekretariátu ČHS)
• Sport Climbing Guide Meteora and Theopetra (pouze sportovní jednodélky, lze koupit)