Pěšky přes nejvyšší bulharské pohoří

Bulharsko už dávno pro mnoho našinců není jen dovolenkovou destinací, kde si mohou užívat sluníčka na plážích u Černého moře. Mnozí již objevili, že tato rozlehlá země nabízí i celou řadu pohoří, kam se milovníci turistiky mohou vydat za jedinečnými zážitky a bulharskou krajinou. My se dnes formou psaných vzpomínek vypravíme do nejvyššího pohoří této krásné země, jež nabízí úchvatné přechody na několik dní, na kterých můžete objevit nejen ryzí přírodu, ale také pohostinnost místních lidí…

Vzhůru k jezerům

Naše výprava do pohoří Rila začíná ve městečku Sapareva Banya, kam se nám ze Sofie podařilo dostat hromadnou dopravou. Dále pokračujeme malou dodávkou až k dolní stanici lanovky, kterou se jednoduše dostanete do Rilského národního parku. První jsme chtěli jít nahoru pěšky, ale všude je mlha a vzdor údajně příznivému červencovému počasí šílená zima. A tak nakonec jako alternativu k prvním 500 metrům výškovým volíme právě lanovku. Naštěstí díky nepromokavým kalhotám ALBULA, kterými jsou vybaveni i pánové, a bundě s kapucí CONVEY TOUR (též dostupná v pánské variantě) od Mammut nejsme mokří a je nám příjemně.  Jakkoli se to teď zdá podivné, byl to náš první přechod hor tak daleko od domova, a tak jsme měli přeci jen trochu strach. Pokud byste si na zdolání bulharského pohoří sami netroufali, může být skvělou volbou třeba tento turistický zájezd Rila a Pirin, kde si střihnete přechod rovnou dvou sousedních pohoří. 

Naštěstí nás lanovka vyvezla nad mraky, a tak můžeme prozatím naše obavy odhodit stranou a užívat si jedinečná panoramata, která místní zelené kopce nabízí. První chata, kam vyrážíme za přespáním, neleží daleko, takže máme možnost prozkoumat i blízké okolí ještě ten den. Po krátkém výšlapu se dostáváme k Sedmi Rilským jezerům, za kterými sem mnozí vyráží i na jednodenní výlet. Tito návštěvníci už ale odjeli, a tak máme celá průzračně čistá jezera jen sami pro sebe. Jediným narušitelem je dlouhý zástup koní s nákladem, které místní muž vede směrem vzhůru po stezce. Pravděpodobně nesou zásoby k chatám, kam se jinak než pešky nebo na koni dostat nedá. Na jednu takovou chatu zítra také zavítáme.

Přes hřeben k horské chatě Ivaza Vazova

Další den se vydáváme kolem jezer strmě vzhůru a šplháme na hřeben nad námi. Cestou potkáme ještě dvě další jezera, ke kterým jsme se včera nedostali a pomalu ztrácíme těch pár turistů u Rilských jezer z dohledu. Netrvá to dlouho a vyhoupneme se do horského průsmyku, odkud vede krásná hřebenová cesta k vrcholu Otovitsa. Když máte štěstí na počasí, čekají vás odsud opravdu úchvatné výhledy na obě strany. Obzvláště jedinečný je pohled z výšky na všech sedm jezer. V dáli můžete zahlédnout i nejvyšší vrchol celého Bulharska, Musalu. Můj oblíbený batoh, pětačtyřicítka FUTURA AIR TREK, mě jako vždy nezklamal. Doporučila bych ho i pánům ve verzi 50+10.

Odtud už následuje převážné klesání k další chatě na naší cestě. Jmenuje se podle jednoho z nejznámějších bulharských básníků. Chata Ivana Vazova má to správné kouzlo. Spí se samozřejmě ve společné ložnici na kavalcích a místní majitel tu každého zná, umí trochu všemi jazyky a má skvělou společenskou místnost se spoustou knih. S každým si popovídá a přímo z něj číší proslulá balkánská pohostinnost. Opomenout nesmíme ani to, že tu výborně vaří. K večeři dostáváme luxusní bulharskou rybu s rýži a ajvarem, pastou z rajčat, cibulí a paprik. Vzdor vysokohorské přirážce za ní zaplatíme mnohem méně než v kdejaké restauraci v nížině a se spokojeným žaludkem se ukládáme ke spánku. Třeba se nám bude zdát o bulharských vrcholcích, nebo možná o místní pověstné gastronomii.

Loukami dolů k Rilskému monastýru

Poslední den našeho putování začínáme na náhorní plošině, kde leží chata Ivana Vazova. Již po několika minutách chůze nám začíná být jasné, že dnes budeme mít příjemnou společnost. Všude okolo se totiž pasou stáda polodivokých koní. Navíc máme štěstí, velké množství z nich jsou hříbata a mladí koně. Jakmile se celé stádo rozeběhne přes zelené louky, je to neuvěřitelná podívaná. Nohám zajišťují pohodlí výborné dámské trekové boty Trovat Tour od švýcarských Mammut, které jsou dostupné i v pánské verzi. My už ale postupně musíme krásnou Rilu opustit. Sice se nám mezi nejvyššími bulharskými vrcholky moc líbí, ale na obzoru už na nás čeká další jedinečné pohoří, skalnatý Pirin.

Sestup dolů do údolí z náhorní plošiny není žádný med. Naštěstí mám oporu ve skvělých hůlkách Rock Empire, novinky NEPAL PLUS, které samozřejmě využívám téměř po celý trek. Výhledy jsou sice nádherné, ale 1 000 metrů výškových dolů kolena už prostě pocítí. K tomu je poměrně horko a tráva po pás také není tím typem vegetace, který bychom si vybrali. Sluníčko svítí, takže kvalitní sluneční brýle jsou nezbyté. Takže se člověk i trochu zapotí. Jelikož nejsem úplná začátečnice a mám ráda svoje pohodlí, nezapomněla jsem na první vrstvu z merina, která mi zajistí patřičné pohodlí. Ať už Devold, nebo Icebreaker, bez merina ani ránu. A tak jsme nakonec rádi, když se vynoříme opět v civilizaci, u jedné z nejznámějších bulharských památek. Rilský monastýr je cílem mnoha turistů a my musíme uznat, že to má svůj důvod. Klášter okouzluje návštěvníky zejména barevnými freskami a pravoslavným kostelem. Okolní horské vrcholky při pohledu od kláštera nevypadají nijak výjimečně, my už ale víme, že nahoře na každého čeká putování nádhernou přírodou a vzpomínky na celý život.

Lucie Šajnarová – CK Mundo, která pořádá nejen outdoorové zájezdy do celé řady zajímavých destinací