Zimní hřebenovka Nízkých Tater

Chcete vyrazit na zimní přechod, ale trápí vás nedostatek času? Vyšlápněte si na západní část hřebene Nízkých Tater a užijte si víkend v horách plný sněhu a parádních výhledů!

Pohoří táhnoucí se středem Slovenska v délce bezmála 100 km tvoří mohutnou hradbu, která se tyčí nad údolími Hronu a Váhu. Hlavní hřeben se v sedle Čertovica dělí na dvě poměrně rozdílné části. Na východě se rozprostírá Kráľovohoľská, kterou charakterizují hluboké lesy. Na západě pak leží Ďumbierská, kde se zase z holých vrcholů otevírají rozhledy na okolní horstva, tedy Velkou i Malou Fatru, Velký Choč a také Západní a Vysoké Tatry. Právě sem se tentokráte vypravíme.

Vstříc západu slunce

Východiskem se nám stane známé lyžařské středisko Donovaly, kam v pátek odpoledne přijíždíme autobusem z Ružomberoku. Červená značka, která je mimochodem součástí sítě evropských dálkových tras a vede po ní i Cesta hrdinů Slovenského národního povstání, nás nejprve protáhne mezi hotely a penziony. Turistický cirkus naštěstí brzy necháme za sebou a ztratíme se mezi stromy. Po zhruba pěti kilometrech docházíme do sedla pod vrcholem Kečka, kde stojí útulná salaš. Její dveře jsou otevřené, i když tu zrovna není správce. Přespat může každý, komu nedělá problém po sobě uklidit a připravit dřevo na zátop.

Večer strávený u praskajících kamen a noc v teple lákají, my ale pokračujeme dále. Chceme ještě ukrojit kus cesty, následující den nás totiž čeká pořádná štreka. Stoupáme na hřeben a přes odkryté pláně na Kozí chrbát. Slunce se sklání nad obzor. S posledními paprsky sbíháme do Hiadeľského sedla, ve kterém se nachází jednoduchý přístřešek s posezením a krytým spaním v patře.

Shazujeme batohy a vrháme se na přípravu večeře. Kousek od našeho nocležiště teče i teď v zimě vydatný pramen, takže nemusíme roztápět sníh. Poprvé v terénu zkoušíme novou sušenou stravu z produkce české značky Adventure Menu. Chutná skvěle. Je vážně znát, že jde o poctivě uvařené jídlo. Pod střechou je trochu nafoukáno. Zametáme sníh, roztahujeme karimatky a zalézáme do spacáků.

Sobota na hřebeni

Probouzíme se do jasného rána. Příslib hezkého dne nás tahá z vyhřátých péřových loží. Snídáme, balíme a vyrážíme na cestu. Začínáme pěkně zostra stoupáním na Prašivou. S přibývajícími výškovými metry opouštíme les a vstupujeme do kosodřeviny proměněné v ledová sousoší. Na vrcholu nás vítá ostrý vítr, a tak se jen napijeme a šlapeme dále.

Hřeben je vyfoukaný, takže nám to pěkně odsýpá. Překračujeme Veľkou Chochuľu a užíváme si okolní panoramata. Postupně si to šineme přes Košarisko a Latiborskou hoľu až na Ďurkovou, kde čekáme na západ slunce. Nejsme sami, světelná show přilákala z nedaleké turistické útulny pod Chabencom hned několik dalších lidí. Společně sledujeme, jak oranžový kotouč mizí za vrcholky Velké Fatry.

Se setměním sbíháme do tepla útulny. Uvnitř panuje přítmí. Za svitu petrolejek do sebe tlačíme polévku, usrkáváme čaj i něco krapet ostřejšího a probíráme zážitky z uplynulého dne. Příjemná atmosféra pohlcuje, časem nás ale dohání únava.

Neděle ve výšinách

Poslední den našeho putování zahajujeme stoupáním na vrchol Chabence. Podklad je tvrdý, a tak pro jistotu nasazujeme mačky. Hroty se zakusují do zmrzlého sněhu, zpod nohou se ozývá skřípot. Nakukujeme do severních svahů, které strmě padají dolů do údolí.

Houpeme se po hřebeni a postupně se dostáváme nad dva tisíce metrů. Z Dereší už vidíme cíl naší cesty. Chopok se přibližuje a s ním stoupá i ruch kolem nás. Od lanovky proudí davy a my vzpomínáme na klid míst, kam člověka donesou pouze jeho vlastní nohy. Nezdržujeme se a sbíháme do Jasné, odkud už nás autobus odnáší do Liptovského Mikuláše na vlak.

Pokud bych měli na přechod více dní a ne jen víkend, pokračovali bychom z Chopku na Ďumbier a Štefánikovu chatu. Z ní bychom se pak přes Čertovici přehoupli na východní část hřebene. Navštívili bychom útulny Ramža a Andrejcová a vystoupali na legendami opředenou Kráľovu hoľu. Z ní bychom pak sestoupili do Telgártu, odkud bychom se vydali na cestu k domovu.

PÁR PRAKTICKÝCH RAD

Zimní hory jsou zrádné, dokáží přinést úžasné zážitky i pěkně potrápit. Zasněžené hřebeny si žádají určitou dávku opatrnosti a zkušenosti, proto doporučujeme vyrazit pouze za dobrého počasí a s náležitou zimní výstrojí a nouzovou výbavou. Nutností jsou mačky či nesmeky, v exponovaných místech pomůže cepín nebo alespoň turistické hole. Sněžnice si samozřejmě můžete vzít také, ideálně ale opatřené hroty, které dodají jistotu na tvrdém hřebeni. Lékárničku, čelovku, kapesní nůž, termosku na čaj, výkonný vařič s dostatečným množstvím paliva a odpovídající zásobu energeticky hodnotných potravin snad ani netřeba připomínat. To platí i pro teplý spací pytel, pořádnou karimatku a bivakovací vak.

Zabalte si dostatek oblečení, které vás ochrání před chladem a živly. Určitě se hodí teplé funkční prádlo, třeba z osvědčené merino vlny, odolné softshellové kalhoty, lehká péřovka a membránová bunda. Rozhodně nezapomeňte na čepici, šátek a rukavice. Ty si ideálně vezměte dvoje, abyste si měli co natáhnout, když ty první promočíte.

Přibalte si GPS nebo nainstalujte některou z dostupných mapových aplikací, to kdyby hřebeny zahalila mlha. Pro všechny případy si také stáhněte aplikaci Záchranka. Myslete na to, že z vybitého přístroje se pomoci nedovoláte, a tak si pro jistotu vezměte i powerbanku.